sochařství
sochařství, druh výtv. um. zobrazující skutečnost a um. představy trojrozměrným objektem, popř. dosahující prostorovosti plastickým náznakem (reliéf). Definice pojmu s. je historicky proměnná, v současné době je rozšiřována o nové postupy ztvárnění i objekty, v nichž je hmatová kvalita dematerializována světlem anebo v nichž světlo vytváří pomyslné objemy (světelné plastiky, vodní, ohňové a kouřové plastiky). Podle tech., vycházející z vlastností materiálu, se dělí s. na dva zákl. druhy - s. skulptivní, vytvářející konečné dílo odebíráním hmoty (kamenosochařství, řezbářství, glyptika), a s. plastické, spočívající na postupu modelování a přidávání hmoty (ceroplastika, štukatérství, terakotářství a kovolitecké postupy). Podle funkce zahrnuje s. díla, která jsou součástí arch. (architektonická plastika), urbanistického nebo přír. prostředí (s. parkové, zahradní, pomníkové), exteriéru a interiéru (volná plastika); motivem s. jsou lidské a zvířecí postavy, zátiší, krajiny, arch., ale i ornament, symbol, znak a další abstraktní motivy. S. obsahuje vedle hmatových hodnot i kvality prostorové (úhel vnímání, formování prostoru soch. dílem), barevné (polychromie, barva materiálu), dynamické (mobily, kinetické objekty). Zač. vývoje s. spadají do pravěku.
