smysluplnost
smysluplnost, log. vlastnost výroků; je posuzována buď z hlediska syntaktického, tj. v souladu se syntaktickými pravidly daného jazyka, nebo sémantického, tj. s významovou slučitelností složek výroků. Zvláštním případem sémantické smysluplnosti je s. empirická, zal. na předpokladu, že daná věta je spol. praxí empiricky potvrditelná.
