smutek
smutek, déletrvající (protrahovaný) stav zasmušilosti, tesknoty a lítosti charakterizovaný celk. útlumem psychické činnosti (zvl. volních aktivit) a snížením psychické odolnosti vůči aktuálně působicím vlivům, vyvěrající z převahy negativních prvků v hodnocení sebe sama i svého okolí na zákl. individuálně význ. změn v prožívání určitých kvalit či na zákl. neadekvátní fixace s. vyvolávajících příčin, doprovázený pocity bezmocnosti, slabosti, opuštěnosti a prázdnoty. S. vznikající jako nepříznivý stav duševního rozpoložení ve formě derivace promarněného úsilí, projekce určitého nedostatku či důsledku osobní ztráty, nezahrnuje ve své etiologii intrapsychické konflikty, jež ovlivňují patol. formy prožívání v akt. rovině. ,,Patologické" a ,,nepatologické" formy s. jsou víceméně póly vyabstrahovaného kontinua, zakotveného v extrémech ,,smutná nálada deprese, melancholie".
