smluvní typy
smluvní typy, občanské právo a právo mez. obch. tříděni, typizace jednotlivých smluv podle toho, jaké práv. vztahy zakládají, mění, zajišťují nebo ruší. Kritérium rozlišení jednotlivých s. t. je zpravidla dáno ekon. funkcí smlouvy (směna zboží, poskytnutí služby vykonáním díla) a druhem a vzájemným vztahem plnění obou (smlouvy úplatné, zejm. smlouva kupní, a smlouvy bezplatné, zejm. smlouva darovací). Vzájemný vztah plnění při smlouvách úplatných je v obecné podobě vyjádřen tříděním na smlouvy typu facio ut facias (konám, abys konal), zejm. smluva o sdružení, facío ut des (činím, abys dal), zejm. kupní smlouva, do ut facias (dávám, abys konal), zejm. smlouva o dílo. Platnost určité smlouvy není vázána na to, zda ji lze podřadit pod určitý zák. upravený s. t. Cs. obč. právo vychází ze zásady, že smlouva je to, co si její účastníci (za předpokladu, že to zák. nezakazuje) závazně smluví. Výrazem této zásady je innominátní (nepojmenovaná) smlouva.
