směnka
směnka, cenný papír obsahující bezpodmínečný závazek výstavce zaplatit věřiteli (remitentovi) v určitý čas stanovenou částku (směnka vlastní), nebo příkaz výstavce (trasanta) třetí osobě (trasátovi, směnečníkovi), aby místo něho zaplatila jeho věřiteli (remitentovi); v tomto případě je to tzv. s. cizí (trata). V ČR a SR jsou předpisy o s. upraveny podle Ženevských směnečných a šekových úmluv. Cizí s. může její majitel předložit směnečníkovi k přijetí. Přijetí (akcept) s. se napíše na líci s. slovem "přijato" s podpisem směnečníka. Zaplacení s. může být zajištěno rukojmím (aval), který s doložkou "jako rukojmí" s. podepíše. Rukojmí je zavázán stejně jako ten, za něhož se zaručil. Převod s. na jinou osobu se provádí rubopisem. - Používání s. se rozvinulo od 12.st.; pův. byly prostředkem mezimístního a později mez. placení. Během 16.století se ze s. vyvinul prostředek krátkodobého obch. úvěru. V 18.st. se začaly s. používat jako nástroj úvěrového peněžního oběhu. Směnky se uplatňují v oblasti obch. úvěru (obchodní s.) a bankovního úvěru, kde se ve značném rozsahu používají státní nebo pokladní s., vydávané stát. pokladnou ke krytí rozpočtového deficitu. Název finanční s. se používá pro takové cenné papíry, které nesouvisejí s pohybem zboží, ale vznikají z peněžních závazků neobch. typu.
