sluch
sluch, smysl pro vnímání zvuků. U člověka má spolu s řečí význam v dorozumívání a je jedním z hl. činitelů zprostředkujících styk člověka se zevním prostředím. Orgánem s. spolu se statickým ústrojím, kterým se vnímá poloha těla a jeho změny, je ucho. - S. závisí na věku jedince (mladý člověk vnímá tóny a šumy asi od 20 Hz do 20 kHz, u starých lidí je vnímavost snížena na 10-12 kHz). Tzv. ab s o lutn í s., vycházející z vrozených fyziol. předpokladů, představuje schopnost akt. či pasívně stanovit přesnou výšku tónu; relativní s., získaný cvikem, umožňuje stanovit na podkladě daného tónového východiska nejrůznější intervalové a akordické vztahy. V.t. sluchové orgány; střední ucho; vnitřní ucho.
