slovenské divadlo
slovenské divadlo, počátky div. kultury na území Slovenska souvisejí s religiózními a magickými obřady. Ve středověku působení igriců (zpěváků, tanečníků, žonglérů, vypravěčů, většinou v jedné osobě); proti nim - jako představitelům světského um. - namířeny mnohé círk. zákazy. Současně se rozvíjelo círk. div. (vánoční, velikonoční hry), do něhož postupně pronikaly světské prvky. V 16. a 1. pol. 17. st. se staly novými ohnisky div. městské školy (zprvu evang., později, zvl. po příchodu jezuitů, i kat.); div. se stalo součástí výchovy. Hrálo se lat. a něm., nejvýzn. středisky byly Bardejov, Prešov, Kremnica, Banská Bystrica. Jezuitské školské divadlo našlo uplatnění zejm. v 17. a 18.st., největší rozmach v Trnavě, zvl. po zal. univerzity 1635. Představení byla lat., slovenština se uplatnila jen příležitostně. V 17.st. vznikaly první stálé scény v div. sálech (první v bratislavském evang. gymnáziu 1656, další v budově univ. v Trnavě 1692). V 17.st. se objevily první kočovné div. společnosti; hrály činohru (v něm. jaz.) i operu (něm. a it.). Div. budovy se začaly stavět až v 18.st. (dřevěné div. v Bratislavě 1740, kamenné 1776). Brzy dostala div. budovy i další města (Košice 1789, Trnava 1831). V městských a venkovských šlechtických sídlech působila div. soukromá. V 50. letech 19. st. pronikla opereta. Z tradice školských her se v 1. pol. 19. st. vyvinulo ochotnické div. Centrem byl zprvu Liptovský Míkuláš, později se postupně přesunulo těžiště do Martina. Oblíbeným dramatikem byl J. Chalupka (veselohra Kocourkovo ), v 60.-70. letech J. Palárik. V období 1918-1944 se zvýšil počet představení i kvalita ochotnických těles; po 1945 vyspělí představitelé ochotnického div. přešli jako herci a režiséři do široce se rozvíjejícího sl. profesionálního div. - Sl. profesionální div. vzniklo po zal. Slovenského národního divadla (SND) 1920. Pod tímto názvem začal v Bratislavě působit č. soubor, sl. představení se konala jen zřídka. V sezóně 1921-22 působil na venkově tzv. Propagačný činoherný súbor SND Marška. Od 1932 účinkovala vedle sebe Slovenská a Česká činohra, opera a opereta. V souboru České činohry (zanikla 1938) působil režisér V. Sulc. V Košicích působilo od 1924 s přestávkami Východosl. nár. divadlo, které zaniklo 1938. - První zakladatelská generace pod vedením J. Borodáče zformovala dramaturgii SND ze sl. klas. dramatiky a mod. původních dramat sl. autorů (J. Gregor-Tajovský, I. Stodola, K. Urbanovič, J. Poničan, J. Barč-Ivan, K. Bezek, P. Zvon), konstituovala sl. činoherní soubor (O. Borodáčová-Országhová, H. Meličková, A. Bagar, M. Gregor, Ján Jamnický, I. Lichard, A. Poničanová, M. Bancíková). V div. inscenacích J. Jamnického ve 40. letech se projevil vliv č. div. avantgardy i snaha postavit human. hodnoty proti fašismu. Protifašist. linii s. d. reprezentovali svými díly dramatikové I. Stodola, M. Rázusová-Martáková, P. Zvon, Š. Králik aj. 1944 vzniklo v Martině pod vedením A. Bagara Sl. komorné divadlo, které projevilo výrazné antifašist. a antiklerikální tendence. V době SNP vytvořil A. Bagar Frontové divadlo. Rozmach sl. divadelnictví nastal po 1945. S tím souvisel vznik nové dramatiky (Š. Králik, P. Karvaš, Ľ. Smrčok, J. Váh). V současnosti mají stálá profesionální div. všechna významnější kult. a spol. centra. Sl. divadla a Vysoké školy muzických umení (VŠMU) v Bratislavě vychovaly několik generací významných režisérů (J. Budský, T. Rakovský, K. Zachar, P. Haspra, M. Pietor) a herců (Mikuláš Huba, V. Záborský, Július Pántik, J. Kroner, M. Kráľovičová, E. Kristínová, E. Krížiková-Zvaríková). V 60. a 70. letech vyrostla nová generace herců, která se stala hereckou základnou nové dram. tvorby. Z dramatiků vynikli: I. Bukovčan (Kým kohút nezaspieva, Sneh nad limbou ), J. Solovič (Strieborný jaguár. Meridián ), J. Kákoš (Dom pre najmladšieho syna ), . Zahradník (Sólo pre bicie (hodiny) ), Š. Králik (Margaret zo zámku ), I. Rusnák (Krok do tmy ). V.t. slovenská hudba (operní divadlo); slovenské loutkové divadlo; slovenský balet.
