sloupec
sloupec 1. výpočetní tech. a) vertikální uspořádání znaku na děrném štítku paralelně s jeho kratší stranou. Každý sloupec představuje samostatný znak; b) soubor údajů na stopě magn. záznamu, též rámová data; sekvenční údaje na magn. médiu uzavřené speciálními znaky (rámem); 2. polygr. starý tech. termín vzniklý v době ručního opisování. Opisovač umístil na stránce jeden nebo dva, někdy i několik sloupců psaných řádek. Nejst. č. prvotisk, Kronika trojánská. má na stránce jeden s. S. mohl obsahovat různý počet řádek, čímž se řídila jeho výška. Název se udržel dodnes. Ruční sazeč sází kovová písmena na dlouhou sazebnici (tzv. paketuje). Teprve pak se sazba láme do jednotlivých stránek. Obvykle je s. delší než výška stránky.
