slezská povstání 1919-21
slezská povstání 1919-21, ozbrojená vystoupení pol. obyv. v Horním Slezsku proti něm. správě, s cílem připojit tyto oblasti k Polsku. Povstání byla projevem dlouhodobých polských nár. osvob. tendencí a výrazem třídní uvědomělosti pol. dělnictva. První s. p. vypuklo v noci z 16. na 17. 8. 1919 na protest proti ustanovením Versailleské mírové smlouvy (Horní Slezsko nemělo připadnout přímo Polsku, ale měl tam být proveden plebiscit). Povstání mělo charakter partyzánského boje, k větším střetnutím došlo u Paprocan a Mysłowic; po týdnu (24. 8. 1919) něm. správou potlačeno. Povstalci vytlačeni na území Polska, dalšímu pronásledování Poláků v Horním Slezsku zabránil zásah záp. velmocí; činnosti se ujala tzv. Mezispojenecká komise. Druhé s. p. vypuklo v noci z 19. na 20. 8. 1920 a trvalo šest dnů. Ozbrojené akce doprovázeny stávkami horníků a železničářů. Mělo širší rámec a přineslo Polákům voj. i polit. úspěchy (organizace plebiscitu). Největšího rozsahu dosáhlo třetí s. p., které vypuklo v noci z 2. na 3. 5. 1921 v důsledku neočekávaných výsledků plebiscitu v Horním Slezsku, na jehož zákl. zamýšlely dohodové velmoci připojit Horní Slezsko k Německu. Povstání, které trvalo do 5. 7. 1921, předcházela generální stávka. Bylo řízeno W. Korfantym a dalšími a v jeho průběhu dosáhli Poláci výrazných úspěchů. Hlavní voj. složku představovala Polská hornoslezská vojenská organizace (POW GŚ), která byla neoficiálně podporována pol. vládou. Třetí s. p. mělo vliv na přehodnocení postojů dohodových velmocí ve prospěch Polska, takže došlo k rozdělení Horního Slezska mezi Polsko a Německo.
