sikhové
sikhové, příslušníci náb. obce zal. zač. 16. století guruem Nánakem; asi 11 mil. osob, hl. v Paňdžábu (Indie, Pákistán). Synkretické reformní učení s. je monoteistické, spojuje prvky hinduismu, bhaktismu a súfismu. Základem je idea jediného boha (božského počátku), který se projevuje ve všem jsoucím. S. hlásají rovnost všech lidí před bohem bez ohledu na kastu a sociální zařazení, odmítají složitý rituál, asketismus a vnější formy uctívání boha. Pův. sikhismus odrážel ideol. řemeslnických a obch. m. vrstev. Ve 2.pol. 17.st. příliv nových členů z řad venkovského obyv.; ideol. s. nabyla výrazně protifeud. charakter. Třetí guru Amar Dás (†1574) změnil hodnost gurua v dědičný úřad a zal. tak dyn. sikhských duchovních panovníků. Pátý guru Ardžuna (†1606) sestavil posvátný spis Adigrantha (uložen v náb. středisku sikhů ve Zlatém chrámu v Amritsaru). Desátý (poslední) guru Góvind Singh (†1708) provedl význ. reformy. 1699 svolal shromáždění celé obce, na kterém prohlásil s. za obec čistých (chálsa) a všeobecné shromáždění za její nejvyšší orgán; zrušil dědičnou vládu guruů. Stanovil i některé vnější rozlišovací znaky s.: nošení turbanu, dlouhých vlasů a vousů, trvale měl každý s. mít u sebe tři ocelové předměty: meč, hřeben a náramek. Ke jménu si každý připojil titul singh (lev). Reformy Góvinda Singha vedly ke vzniku sekt (nejznámější je Akálí). Na zač. 18.st. stála chálsa v čele boje obyv. Paňdžábu proti feudálům a vládě Mughalů. 1849 poraženi Brity (v.t. anglicko-sikhské války), Paňdžáb připojen k brit. državám v Indii. 1966 ustaven sikhský svazový stát (Paňdžáb); některé skupiny s. v Indii s podporou z Pákistánu usilují o úplnou státní samostatnost a o rozbití jednotné Indické rep. V 80.letech v Amritsaru (hl. sikhské centrum) vyprovokováno několik ozbrojených střetnutí mezi militantními sikhskými skupinami a ind. státními orgány.
