severní válka
severní válka, válka Ruska a jeho spojenců (Polska, Saska, Dánska, později Pruska) se Švédskem 1700-21, vyvolaná úsilím Ruska o přístup k Baltskému moři a střetáváním dánských a pol. zájmů se švédskou hegemonií na Baltu. Začala úspěšným postupem švéd. vojska (pod vedením krále Karla Xll.), jež rychle vyřadilo z válečné koalice Dánsko a na podzim 1700 porazilo Rusy u Narvy; poté se obrátilo proti Polsku, což umožnilo Petrovi I. Velikému vybudovat silnou armádu a s ní pak 1701-06 dobýt řadu švéd. pozic v Pobaltí (1703 zal. Petrohrad). Po kapitulaci Polska 1706 vtrhli Švédové opět do Ruska a na Ukrajinu, kde se s nimi spojil kozácký hetman Ivan Mazepa; 1709 však poraženi u Poltavy. Svéd. král se uchýlil na turecké území a podnítil další útok Turků na Rusko (v.t. rusko-turecké války), který 1713 skončil pro Rusko nepříznivě. Proti Švédsku opět vystoupilo Dánsko a Polsko, k nimž se již 1709 připojilo Prusko. Švéd. vojska a diplomacie nemohly již čelit síle protivníků. Smrt Karla Xll. 1718 uspíšila jednání o mír s jednotlivými členy protišvédské koalice a postupně uzavřeny mírové dohody - s Ruskem 1721 v Nystadu. Švédsko postoupilo Rusku svá území při vých. pobřeží Baltu (Livonsko, Estonsko, Ingrii a část Karélie). V důsledku s. v. ztratilo Švédsko i většinu svých držav na již. břehu Baltu a v sev. Německu i své velmocenské postavení; Rusko se stalo evr. mocností.
