seizmika
seizmika [sej-, řec.], obor geof. studující přír. a umělá zemětřesení. Přír. zemětřeseními se zabývá seizmologie a seizmometrie, která rozvíjí metody přesného měření otřesů půdy; umělá zemětřesení využívá inženýrská (prospekční) s. při studiu geol. stavby zemské kůry, při hledání ložisek rud, ropy ap. Zdrojem umělých zemětřesných vln jsou např. výbuchy nebo generátory mech. kmitů; při studiu jejich šíření se využívá zejm. metoda odražených vln (doba příchodu odražených vln závisí na hloubce rozhraní jednotlivých geol. vrstev, na němž dochází k odrazu) a metoda lomených vln (stanovuje rychlosti vln ve spodní vrstvě). Složení horních vrstev zemské kůry se určuje též podle změn amplitudových poměrů a kmitočtových spekter a seizmickou karotáží (měří se rychlosti vln ve vrtech v různých hloubkách).
