samuraj
samuraj [jap. bojovník, ozbrojenec], původně člen ozbrojeného doprovodu jap. císařské rodiny a nejvyšší šlechty. Od 13. století přímí vazalové šóguna a šlechty (daimjó). Od 17.st. (období Edo) nejvyšší nearistokratická vrstva obyv., tzv. vojenský stav či šlechta meče (jap. buke) - odtud pojem samurajský meč apod. Vrstva s. byla endogamní, podléhala zvl. soudům. S. směli nosit dva meče, přísně dodržovali čestný kodex bušidó; zákl. povinností byla věrnost pánu až do smrti. Privilegia s. dědily všechny děti, plat od daimjó pouze jediný dědic. Ze s. se proto rekrutovali kromě vojáků i úředníci, lékaři, učenci a kněžstvo. Od pol. 18.st., v době krize centralizovaného státu, ztráceli s. vliv, chudli, mnozí ztráceli pána a stali se žoldnéři - rónin. Za burž. rev. Meidži 1867-68 privilegia s. zrušena; s. byli podle momentální osobní situace přiřazeni buď k aristokracii nebo k měšťanstvu.
