sabellianismus
sabellianismus [-nyz-], teol. směr vycházející z učení řec. mnicha Sabellia (3.st.). Ve snaze o zdůraznění monoteismu v kř. hlásal teorii, podle níž bůh vystoupí postupně nejprve v podobě Otce, potom v podobě Syna a konečně v podobě Ducha svatého. Zavržen círk. hierarchií, zanikl ve 4. století.