síra sulfur
síra, sulfur a též sulphur - zn. S, chem. prvek VI.B skupiny periodické soustavy, at. číslo 16, relat. at. hm. 32,066; t.t. s. α 112,8°C, s. β 119,0°C, t.v. 444,6°C; známa již v nejst. dobách. V přírodě se vyskytuje ve volném stavu i vázaná, např. v sulfidech, síranech. Získává se vytavováním z hornin, které ji obsahují ve volném stavu, a z různých tech. plynů (při čištění koksárenského a vodního plynu, svítiplynu a plynů získaných pražením sulfidů), v nichž je s. obsažena ve formě sulfanu a oxidu siřičitého. Ložiska volné síry (biol. původu), vyskytující se ojediněle (Polsko, Sicílie), se těží hornickým způsobem v lomu nebo v hlubinném dolu. Síra se vyskytuje ve dvou krystalických formách: kosočtverečné (s. α, žlutá) a jednoklonné (s. β, bezbarvá kryst. látka). Kosočtverečná i jednoklonná s. obsahuje molekuly S8. Jejich roztavením a vlitím do studené vody vzniká plastická síra, žlutohnědá, pružná látka, částečně rozpustná v sirouhlíku. Rychlým ochlazením par. s. vzniká sirný květ. Zaváděním sulfanu do studeného silně koncentrovaného roztoku oxidu siřičitého vzniká s. koloidní. S. je reaktivní nekov, zejm. za zvýšené teploty. Slučuje se za vzniku sulfidů za studena s většinou kovů, po zahřátí i s nekovy. Na vzduchu s. hoří modrým plamenem za vzniku oxidu siřičitého a v malém množství i oxidu sírového, sirouhlíku, thiosíranu a hydrogensiřičitanu sodného, k vulkanizaci kaučuku, k dezinfekci. Ve slouč. má oxidační číslo -II, IV, VI. - Slouč. s. např. oxid siřičitý SO2, oxid sírový SO3, kys. siřičitá H2SO3, thiosírová H2S2O3, thiosiřičitá H2S2O2, dithionová H2S2S6, peroxosírová H2SO5, disírová H2S2O7.
