rytíř obecně
rytíř [něm.] a) ve středověku těžkooděný jezdec. Z r. se vytvořila zvláštní spol. skupina, jejíž členové si byli (bez ohledu na nár. pův.) formálně rovni a řídili se určenými normami chování (v.t. rytířství). Pasování rytíře - připnutím ostruh, opásáním mečem a poklepem mečem na rameno nebo na týl hlavy (měla to být poslední rána, kterou směl přijmout bez odplaty); b) příslušník č. nižší šlechty (podobně zeman, vladyka).
