ruská hudba
ruská hudba, lid. písně jsou rozrůzněny podle žánrů, forem i výrazových prostředků (písně pracovní, obřadní, taneční, hist., revoluční, byliny, častušky). Jako samostatný žánr s individualizovanou, zpěvnou a širokou melodikou vznikla lyrická píseň. Jedním z nejsložitějších projevů rus. folklóru je hrdinská epika (byliny). Hud. nástroje: gusli, domra (strunný drnkací), balalajka, gubok neboli dudka (druh flétny), dlouhé přímé trubky, harmonika, bicí nástroje (pod společným názvem bubny). Nositeli světské hud. kultury byli skomorochové. - Formou umělé hudby byl pravoslavný círk. zpěv, zprvu jednohlasý (v krjukové notaci - znamennyj raspev), od pol. 17.st. vícehlasý (partěsnoje pěnije). Teor. základy stylu partěsnoje pěnije v práci ukr. hud. teoretika a skladatele N. P. Dileckého. Členy pěveckých sborů byli většinou pěvci z Ukrajiny. Ve 2.pol. 17.st. vznikl také žánr světské vícehlasé písně - kant (pův. náb. obsahu). Hudba zaujímala význ. místo v raných formách rus. div. Koncem 17. - zač. 18.st. se rozvíjelo domácí amatérské muzicírování, utvářelo se operní div. (v 30. letech dvorní it. opera, v 50. letech v Moskvě a Petrohradu zahr. hostující operní soubory), koncem 18.st. pořádány veř. koncerty. V Rusku působili it. skladatelé B. Galuppi, T. Traëtta, G. Paisiello, G. Sarti, D. Cimarosa, Čech J. A. Mareš, který zavedl rohovou hudbu (rogovaja muzyka). V poslední třetině 18.st. rus. skladatelská škola (M. S. Berezovskij, J. I. Fomin). 1780 otevřeno v Moskvě Petrovské div., v Petrohradě probíhala hud. představení od 1783 v budově Kamenného (Velkého) div. (později Petrohradské div. opery a baletu). Na konci 18.st. se objevily první tištěné sborníky rus. lid. písní a zájem o lid. hud. kulturu dále vzrůstal. V 1.pol. 19.st. působil zakl. rus. nár. hudby M. I. Glinka, dále A. S. Dargomyžskij. Na konci 50. a zač. 60. let tvorba skupiny Mocná hrstka (M. A. Balakirev, A. P. Borodin, C. A. Kjui, M. P. Musorgskij, N. A. Rimskij-Korsakov, teor. mluvčí V. V. Stasov). Těsně spjati s ideály rev. demokratů usilovali o real. hudbu. Jedním z nejvýzn. zdrojů jejich tvorby byla lid. píseň, z umělé hudby navázali zvl. na díla M. I. Glinky a A. S. Dargomyžského. Význ. roli v koncertním životě sehrála Rus. hud. spol., zal. 1859 v Petrohradě (1860 vzniklo její oddělení v Moskvě); pořádala cykly symf. a komorních koncertů, otevřela hud. třídy, na jejichž základě vznikla Petrohradská (1862) a Moskevská (1866) konzervatoř. 1862 otevřena v Petrohradě bezplatná hud. škola. Význ. byla činnost představitele rus. real. hud. kritiky A. N. Serova. V 2.pol. 19.st. působil A. G. Rubinštejn a zvl. P. I. Čajkovskij, na přelomu 19. a 20.st. A. K. Glazunov, S. I. Tanějev, A. K. Ljadov, A. S. Arenskij, V. S. Kalinnikov, M. M. Ippolitov-Ivanov, A. T. Grečaninov, S. M. Ljapunov, Ceši E. F. Nápravník a V. Suk. Nové rysy dostala r. h. zač. 20.st. ve skladatelské tvorbě (S. V. Rachmaninov, A. N. Skrjabin, N. K. Metner, S. S. Prokofjev, I. F. Stravinskij) i interpretačním um. (pěvci F. I. Saljapin, A. V. Něždanovová, L. V. Sobinov, klavírista S. V. Rachmaninov). Nová etapa v rozvoji hud. kultury nastala po VŘSR. Velký význam měly žánry sborové hudby (od písně až k oratoriu a kantátě). Zvl. mobilizující úlohu sehrála píseň v období Velké vlastenecké války; autoři písní A. V. Alexandrov, M. I. Blantěr, A. A. Daviděnko, I. O. Dunajevskij, B. A. Mokrousov, V. I. Muradeli, A. G. Novikov, A. N. Pachmutovová, A. P. Petrov, V. P. Solovjov-Sedoj, A. N. Cholminov, T. N. Chrennikov, A. J. Ešpaj a další. 1960 byl organizován svaz skladatelů RSFSR. Skladatelé 20.st.: A. D. Kastalskij, R. M. Glier, A. F. Gedike, M. F. Gněsin, N. J. Mjaskovskij, S. S. Prokofjev, D. D. Šostakovič, V. J. Šebalin, I. I. Dzeržinskij, T. N. Chrennikov, S. M. Slonimskij, J. A. Šaporin, R. K. Sčedrin, D. B. Kabalevskij, A. I. Chačaturjan, B. N. Cajkovskij, B. I. Tiščenko, hud. vědec a skladatel B. V. Asafjev a další. Představitelé interpretačního um.: dirigenti N. S. Golovanov, A. V. Gauk, K. K. Ivanov, S. A. Samosud, A. S. Melik-Pašajev, E. A. Mravinskij, N. G. Rachlin, G. N. Rožděstvenskij, J. F. Světlanov; klavíristé K. N. Igumnov, A. B. Goldenvejzer, G. G. Nejgauz, L. N. Oborin, E. G. Gilels, S. T. Richter; houslisté D. F. Oistrach, L. B. Kogan, violoncellista D. B. Safran; pěvci X. G. Děržinská, M. P. Maxakovová, N. A. Obuchovová, I. K. Archipovová, J. V. Obrazcovová, V. A. Atlantov, J. J. Něstěrenko a další. V Ruské federaci působí přes 40 hud. divadel, asi 25 symf. orchestrů (Petrohradská filharmonie, Státní symf. orch. RF, Velký symf. orch. Všesvazového rozhlasu a televize), více než 30 komorních orch. (Moskevský komorní orchestr), orchestry lid. nástrojů, soubory písní a tanců (Alexandrovův soubor písní a tanců Sov. armády) a další hud. tělesa. Velká pozornost je věnována hud. školství; pracuje asi 13 konzervatoří a jiných vysokých hud. škol, přes 100 hud. učilišť.
