rumunská literatura
rumunská literatura, má bohatou tradici lid. slovesnosti: lyrické písně, doiny, epické balady, pohádky. Písemnictví vznikalo od 14.st. v církevní slovanštině, od 16.st. v rumunštině. Význ. památkami human. liter. jsou moldavské kroniky 17.-18.st. a dílo encyklopedicky vzdělaného D. Cantemira, autora hist., filoz. a filol. spisů i prvního rumunského románu, alegorie s polit. motivy Istoria ieroglificá (1705). Buditelé hnutí zvaného Sedmihradská škola dokazovali na přelomu 18. a 19.st. romanitu Rumunů a bojovali za jejich práva; ideje této školy umělecky ztvárnil lon Budai-Deleanu v směšnohrdinském eposu Cikaniáda (kolem 1812). Generace ,,osmačtyřicátníků" (podle účasti v rev. 1848) uváděla do r. l. romantismus a obhajovala ideály sociální spravedlnosti, národní nezávislosti a jednoty (N. Bălcescu; M. Kogălniceanu, 1817-1891; V. Alecsandri). Vrcholem romant. básnictví je tvorba M. Emineska (poéma Světlonoš ). Klasickou podobu realismu představují dramatik I. L. Caragiale se sat. komediemi z burž. prostředí (Ztracený dopis ), vypravěč I. Creangă, navazující na tradice moldavského folklóru ( Vzpomínký z dětství ), a prozaik I. Slavici, zobrazující soudobou sedmihradskou společnost (román Mara ). Modernistické tendence se objevily koncem 19.st. především v poezii, v níž se prosazoval symbolismus jako široký a různorodý proud (A. Macedonski, 1854-1920; I. Minulescu, G. Bacovia). Meziválečné období charakterizuje polarita mezi modernismem a tradicionalismem. K nejvýraznějším zjevům ,,nové poezie" patří T. Arghezi (Vhodná slova ), L. Blaga (Poémy světla ) a I. Barbu (Protihra ). Tvůrcem moderního rumunského románu je L. Rebreanu, autor kritickoreal. epopeje rumunské vesnice (Ion, Výbuch hněvu ). Meziválečný román měl mnohotvárné podoby a četné autory: Camil Petrescu, Cesar Petrescu, H. Papadatová-Bengesková, M. Caragiale (1885 až 1936), M. Eliade (* 1907), G. Călinescu. Specificky rumunské je rozsáhlé dílo M. Sadoveana, skvělého vypravěče a spisovatele vpravdě národního. Po 2.svět. válce se na vytváření nové liter. podílela jak starší generace (M. Sadoveanu, T. Arghezi), tak generace střední: tvůrce um. reportáže G. Bogza, básník E. Jebeleanu, prozaik Z. Stancu, jehož román Bosý (1948) znamenal předěl ve vývoji rumunské social. literatury. K obrodě poezie přispěl N. Labiş, po němž nastoupila ,,generace šedesátých let": N. Stănescu (1933-1983), M. Sorescu (*1936), A. Blandiana (*1942). K myšlenkově závažným a tematicky podnětným dílům souč. prózy se řadí díla M. Predy, T. Popovicie, F. Neaga (*1932), A. Ivasiuka (1933 až 1977) a D. R. Popeska.
