rukopis
rukopis, 1. paleografie, kodikologie rukou psaná kniha soukromého původu, obsahující jedno nebo více lit. děl nebo různé záznamy obdobného obsahového zaměření, mnohdy um. zdobená; vytlačena postupně tištěnou knihou; 2. dipl. kniha úředního původu sloužící vnitřní nebo vnější úřední potřebě; 3. výtv. um. pojem z oblasti individuálního stylu um. skupiny, školy, jednotlivce. 4. soch. se týká způsobu opracování povrchové vrstvy materiálu za použití různých nástrojů; v mal., zvl. olejomalbě, charakteristického způsobu nanášení barvy (liniový r., blízký kresbě, splývavý, bez stop nanášení; dělený r. odděluje barevné skvrny; pastózní r., u něhož vyznívá hmota barvy); r. má význ. úlohu hl. při dataci, filiaci, verifikaci a identifikaci; 5. polygr. textová předloha pro sazbu psaná strojem, ručně nebo tištěná. Rozeznává se např. r. pův., autorský (dodaný nakladatelstvím), imprimovaný (schválený k tisku bez korekturního procesu), lístkový (na jednotlivých lístcích); 6. psychol. individuálně neopakovatelný styl psaného projevu, odrážející určité psychol. charakteristiky pisatele (autora). Některé znaky r. (velikost, tvar a sklon písmen, způsob vedení ruky, tloušťka čáry zákl. linie, tlak na papír) využívá grafologie k rozborům, uplatňujícím se např. v psychodiagnostice, kriminalistice, soudnictví a podobně.
