rity katolické
rity katolické, forma bohoslužebných obřadů katolicismu, utvořená tradicí a uznaná a usměrněná círk. předpisy. V průběhu historie se v katolicismu vyvinuly a ustálily dva zákl. typy ritů - ritus záp. či lat. a rity vých. Záp. ritus zahrnuje ritus řím., ambroziánský, galský a západogótský; až na nepatrné výjimky se uplatňuje již jen ritus řím., k němuž patří největší část katolíků (římkat. církev). Liturgickým jaz. je latina, po II. vatikánském koncilu s možností kombinace s nár. jazykem. K vých. ritům patří rity vých. kř. církví sjednocených s Římem (uniatství): ritus řecký či řeckobyz., vlastní sjednoceným pravoslavným, tvořícím v rámci katolicismu řeckokat. církev, rity syrskoantiochijské, ritus maronitský, chaldejský, koptský aj. Pro všechny vých. rity je charakteristická nejen specifická forma obřadů, ale i liturgický jazyk a některé otázky disciplíny kněží, ustálené v jednotlivých vých. církvích před jejich spojením (unií) s Římem (např. celibát).
