rezonance obecně
rezonance [lat.] též resonance - 1. ozvuk, souznění, ozvěna; ohlas, odezva; zvuková vlastnost; odtud rezonovat a rozonující apod. 2. fyz. a tech. a) shoda kmitočtu vlastních kmitů soustavy (rezonátoru) s kmitočtem budícího zdroje. Podle kmitajícího systému se dělí r. na mech. (chvění strojů), akustické a elmag. Elmag. r. nastává v rezonančním el. obvodu při průchodu střídavého el. proudu. Při rezonančním kmitočtu je amplituda vybuzených kmitů max.; b) extrémní chování fyz. veličiny v závislosti na parametru (rezonanční růst účinného průřezu v závislosti na energii jad. reakce, v reakci pion + nukleon, rezonanční růst absorpce energie v jad. r., rezonanční urychlení částice v rezonančním urychlovači); c) st. ozn. krátce žijících hadronů, které se rozpadají silnou interakcí (doba života řádově 10-23 s); 3. astr. viz dráhová rezonance.
