revizionismus
revizionismus [lat.], revize tezí marx.-len. popírající marxisticko-leninské učení; teoretický výraz ozdravných tendencí uvnitř děl. hnutí (totalitními marx. ideology r. vnímán negativně a hanlivě nazýván oportunistickým hnutím). Jako směr vznikl v 90. letech 19.st., kdy jeden z vůdců něm. soc. dem. E. Bernstein vystoupil s programem revize Marxova učení, a rozšířil se v děl. stranách mnoha zemí (K. Kautsky, O. Bauer, E. Vandervelde, L. Martov, L. D. Trockij). Jeho polit. výrazem se stal reformismus soc.dem. stran (v. t. sociáldemokratismus). Projevoval se i uvnitř kom. hnutí a marxisticky-totalitními ideology byl nazýván pravicovou úchylkou nebo levicovým sektářstvím. Pravicový r. nahrazuje marx.-len. stanoviska reformistickými, levicový r. anarchistickými a voluntaristickými postoji. Pravicový r. popírá nezbytnost social. rev., rev. úlohu děl. třídy (tato úloha prý přechází na skupiny inteligence), žádá "humanizaci socialismu" ve smyslu oslabení úlohy státu při řízení nár. hosp., volnou hru polit. sil, střídání polit. stran u moci, doporučuje ideologický pluralismus uvnitř marxismu, konstruuje zásadně odlišné "modely socialismu". Levicový r. vystupuje hl. jako trockismus, maoismus a levicový radikalismus; absolutizuje násilné formy boje a provádí avanturistickou polit. (v.t. levičáctví). Totalitní marx. režimy včetně býv. Sovětského svazu proti všem formám r. vedly náležitý boj včetně potlačení událostí v Československu v období Pražského jara v 1968, které též bylo považováno za svého druhu nežádoucí r.
