rekombinace
rekombinace 1. fyz. proces, opak ionizace. Při r. vznikají spojením el. opačně nabitých částic částice el. neutrální. Nejčastějším případem je zachycení elektronu iontem a vytvoření neutrálního atomu. Relat. podíl počtu procesů r. k celk. počtu částic se nazývá koeficient (součinitel) r. Koeficient r. závisí na teplotě; při nízkých teplotách je poměrně vysoký, s rostoucí teplotou se zmenšuje. Znalost procesů r. a jejich závislosti na fyz. parametrech je důl. v teorii plynů, zejm. při vytváření ionizovaných plynů (plazmatu). R. nastává i v pevných látkách, např. r. elektronu s dírou; r. může být zářivá (energie se uvolní ve formě fotonu) či nezářivá. Místo, kde dochází k r., se nazývá rekombinační centrum; 2. televizní tech. obnova kontinuální barvonosné vlny pro synchronní demodulaci barvonosného signálu soustavy NTSC ze synchronizačního impulsu barvy. Provádí se v tzv. rekombinátorech barvonosné vlny; 3. genet. nové uspořádání alel vzájemně vázaných genů, které leží v témže chromozómu potomstva křížence, a to ve srovnání s jeho rodiči; vzniká procesem crossing-overu. R. intergenová je nové uspořádání mezi geny ležícími na různých lokusech. R. intragenová je nové uspořádání mezi oblastmi téhož genu. R. mitotická je nové uspořádání při náhodném uplatnění mitotického crossing-overu. R. nemeiotická je uspořádání, které není důsledkem meiotického crossing-overu. R. parasexuální je nové uspořádání při parasexuální hybridizaci či parasexuálních procesech u bakterií.
