rejstřík
rejstřík [lat.] 1. abecedně uspořádaný seznam; soupis; 2. právo a) r. ochranných známek a r. prům. vzorů, veř. seznamy vedené u Úřadu pro vynálezy a objevy v Praze; b) rejstřík trestů, úředně vedená evidence trestů; c) r. podnikový, veř. seznam vedený soudy, do něhož se obligatorně zapisují téměř všechny právnické subjekty - podniky (popř. některé jejich organizační složky), jakož i důležité skutečnosti těchto organizací se týkající; 3. archívní pomůcka, která uvádí v systematicky nebo abecedně seřazeném hesláři výčet příslušného archívního materiálu. Rejstříky jsou většinou uloženy v archívech ve formě strojopisů, popřípadě kartoték; 4. hud. a) mech. zařízení u varhan a harmonia měnící barvu tónů. Též soubor tónů stejné barvy; b) řada tónů lidského hlasu (hlasový r.) charakterizovaná výškou: prsní r. (nízké tóny) a hlavový neboli horní r. (vysoké tóny, falzet); 5. polygr. registr - a) v tisku přesné krytí řádku na řádek nebo stránky na stránku při oboustranně potištěném archu; b) r. knižní, podle určitých hledisek uspořádaný seznam důležitých pojmů z obsahu knihy (rejstřík jmenný, předmětný). V.t. index.
