refugium
refugium [-fú-, lat., útočiště] 1. ekol. místo, které vlivem stabilizovaných vlastností půdy, podnebí anebo malé konkurence jiných organismů umožňuje přežívání reliktních druhů rostlin a živočichů. Častým r. jsou např. větší skály, ledovcové kary, horské vrcholy, rašeliniště a prameniště. R. podstatně nemění své vlastnosti pod vlivem kolísání makroklimatu a odolávají invazi rozpínavých druhů. V Evropě jsou význ. hl. glaciální r., v nichž přežívala zvířena glaciálních období. Hl. r. byla v oblasti Středomoří; v poledovém období jsou centra šíření živočichů směrem k S. Zmenšená rozloha r. vede k ochuzení pův. fauny; 2. archeol. obvykle opevněná místa (některá hradiště), kam se v nebezpečí uchylovalo obyv. z okolí s dobytkem a zásobami.
