reformované církve
reformované církve, souhrnné ozn. kř. církví a náb. společností vzešlých ze švýc. reformace 16.st. Věrouka r. c. vychází z bible, z děl J. Kalvína a z různých kalvinistických vyznání víry (Druhé helvetské vyznání víry, 1561, Heidelberský katechismus, 1562). R. c. zdůrazňovaly kázeň, bohoslužby redukovaly na čtení bible a zpěv žalmů. Jednotlivé círk. sbory volí na určité období pastory a presbytery (starší), kteří podléhají sboru. Duchovní několika sousedních sborů tvoří presbyterium, které se zúčastňuje provinciálních a nár. synod. V čele církve určité země stojí zvolený superintendent (biskup). - R. c. se rozšířily zejm. ve Francii (hugenoti), v Anglii (puritáni), ve Skotsku (presbyteriáni), v Nizozemsku, v Německu a v Uhrách (na Slovensku). 1872 byl zal. Svět. svaz r. c., který v souč. zahrnuje asi 70 církví.
