reaktivita obecně
reaktivita [-ty-, lat.] 1. chem. a) pojem vyjadřující ochotu látek spolu reagovat. V chem. termodynamice je měrou r. afinita, v chem. kinetice rychlostní konstanta; b) schopnost slouč. obsahující jednu nebo více dvojných vazeb v molekule adovat různé látky. Zanikají přitom vazby %pi a vzniká nasycená nebo částečně nasycená jiná sloučenina; 2. jad. tech. míra časové změny neutronového toku v jad. reaktoru v okolí krit. stavu; 3. biol. a psychol. schopnost organismu či systému reagovat, odpovídat na vnější nebo vnitřní podněty (stimuly); schopnost biol. systému měnit životní děje podle změn podmínek prostředí. R. živých organismů je genet. podmíněná, během života se však mění (zejm. vlivem stárnutí nebo dlouhodobé nemoci). R. ve formě potenciální (dispoziční) schopnosti se nazývá reaktibilita.
