rakouská kinematografie
rakouská kinematografie, po 1910 byly natáčeny krátkometrážní přír. snímky, po 1919 i filmy hrané, orientované na komedii, frašku, hist. fresku. Po rozmachu na zač. 20.let (R. Wiene, 1880-1938, G. Ucicky, 1898-1961, A. Korda, W. Reisch, 1903-83) postupně emigrovali např. A. Korda, R. Wiene, G. W. Pabst, B. Wilder, O. Preminger, F. Zinnemann, M. Curtiz. Ve 30. a 40.letech převládla pak orientace na hud. životopisný film a operetu, v níž vynikl W. Forst (Maškaráda, Dvorní divadlo, Bel ami. Opereta, Vídeňská krev ). Rozvoj po 2.svět. válce brzdila něm. a amer. konkurence, význ. filmy natočil G. W. Pabst (Proces, Poslední dějství ) a H. Käutner (Poslední most ), repertoárovou převahu měly komedie. Po vrcholu produkce (1956 31 titul) dochází k soustavnému poklesu (70.léta: 3-4 tituly a 20 televizních filmů ročně), po zvýšení státních dotací v 80.letech se produkce ustálila na 12 titulech. Um. kvalitami zaujaly sociálně polit. evokace ( Povídky z Vídeňského lesa, M. Schell) a kritické úvahy o současnosti. Pro nejmladší tvůrčí generaci je příznačné samoúčelné experimentování, nevyhraněnost postojů při výrazu životních pocitů.
