raketa
raketa [něm.< it.], létající těleso poháněné raketovým motorem, nesoucí užitečné zatížení a sloužící účelům výzk., signalizačním, záchranným i bojovým. R. se skládá z vl. těla, obsahujícího užitečné zatížení (přístroje, posádku, palubní řídicí soustavy, výbušiny), ze zásobníků paliva nebo prac. média a oxidačního činidla, z hnacího motoru s příslušenstvím a řídící části. Zvyšování užitečné zátěže je umožněno využitím extrémně lehkých konstrukčních materiálů a účinného pohonného systému. R. byly pravděpodobně používány nejprve v Číně (zač. 13.st.) pro účely bojové a pak se rozšířily do Evropy. Ve 14.st. vznikl název raketa z it. rochetto (vřeteno, trubka). V 15.-17.st. dochází k využívání r. jako bojových prostředků v armádách všech evr. států. V Rusku byly r. vyvíjeny již od 1600 a car Petr I. Veliký zal. raketové učiliště. Vývoj dělostřelectva v 2.pol. 19.st. zatlačil vývoj r. jako zbraní a ty nalézaly použití jen pro ohňostroje, signalizaci a záchranné akce. Výzkumy K. E. Ciolkovského, R. H. Goddarda, H. J. Obertha, J. Winklera (1897-1947) a dalších přispěly ke konstrukcím r. umožňujících lety do vesmíru i r. bojových. Jelikož k raketovému výzk. je třeba vysoce kvalifikovaných lidí i velkého materiálového zajištění, mohou jej provádět jen státy hosp. silné, především USA, SSSR, Francie. V dalším rozvoji raketové tech. hraje rozhodující úlohu vývoj materiálů (zvl. lehkých s vysokou pevností, odolných proti vysokým teplotám), vyspělá elektronika a počítačová tech. Objevy v technol. velkých r. (např. vícestupňových - více raketových motorů řazených za sebou) umožnily stavbu r. o hmotnosti tisíců tun a výšce přes 100 m. Důl. je mírové využití r., např. v met., spojovací tech., věd. výzkumu vesmíru, kosmonautice. Ve voj. jsou r. využívány v bojové tech. raketového vojska.
