psychologie osobnosti
psychologie osobnosti, psychol. odvětví využívající poznatky dílčích disciplín psychol. bádání k syntéze komplexního obrazu psychické činnosti člověka při současném poskytování teor. materiálu aplikovaným oborům psychol. praxe. Zabývá se osobností člověka jako individuální jednotou duševního života, projevující se integrací psychických procesů, stavů, vlastností a vztahů mezi vlastnostmi vnitřně i vnějškově aktivního organismu. Jako taková se p. o. zaměřuje na zkoumání zdrojů utváření osobnosti z hlediska vnitřních a vnějších činitelů (dědičnost, prostředí) a procesů (zrání, učení), na vztahový rozbor osobnosti (analýza strukturálních, dynamických a vývojových prvků osobnosti, analýza vrstev, typů a faktorů osobnosti, výzkum psychol. diferenciace osobnosti a stadií jejího vývoje), na obsahový rozbor osobnosti (výzkum charakterových, kognitivních a motivačních složek osobnosti) a na rozbor celkové integrace osobnosti vědomím, centrální prožitkovou strukturou jáství a volní regulací. - Ve vztahovém rozboru osobnosti dominuje její celkový popis, týkající se jak struktury, tak vývoje osobnosti. Souč. p. o. zahrnuje tři koncepce struktury osobnosti: vrstv ov é , vycházející z intraindividuálních dat, typové, využívající spíše celkového, a faktorové spíše elementárního interindividuálního srovnávání (komparace). Společným znakem různých pojetí vrstev je vzájemné sepětí odlišných úrovní osobnosti vývojem (mladší či "vyšší" vrstva je zal. na starší či "nižší", vyrůstá z ní a přitom ji svou činností překrývá) a řízením (ve vztahu sousedních vrstev je vždy jedna v nadřazené pozici vůči druhé); klasiky vrstvových teorií osobnosti jsou L. Klages, S. Freud a ve fyziol. rovině I. P. Pavlov. Pojem psychol. typu je budován na skutečnosti, že někteří jedinci si jsou podobni v určitých znacích, ve kterých se současně výrazně liší od ostatních. To umožňuje vytvořit skupiny popsatelné určitými vlastnostmi osobnosti, a to vyčleněním osobnostního typu jako krajnosti (pomyslný případ krajní polohy jedince v kontinuu vlastností, která ve skutečnosti neexistuje) nebo modu (specifická kombinace osobnostních vlastností, které se v běžné populaci vyskytují nejčastěji); úplný předpis stanovící pravidla pro zařazování jedinců do vymezeného počtu typů tvoří typologie (C. G. Jung), v jejímž rámci lze určovat typy vždy jen v jejich podstatném bodě a nikoliv v ohraničující linii. Uplatnění požadavku obj. měření a vyvozování pojmů na vyšší úrovni abstrakce (tj. výpočtem z naměřených údajů) vedlo k popisu osobnosti v termínech osobnostních faktorů, přičemž prostředkem k výstavbě pojmové struktury se stala korelace mezi dílčími projevy osobnosti. Své místo zde nalezl psychometrický přístup uplatňující zprvu nekriticky, později obezřetněji faktorovou analýzu (R. Cattell, H. J. Eysenck). - Vývoj osobnosti popisuje současná p. o. na úrovni její psychol. diferenciace (spontánní, plynulé narůstání složitosti struktury a funkce osobnosti zakotvené v postupném rozrůzňování dílčích složek, vystižené např. v Jungově pojmu individuace) a stadiálního vývoje (na sebe navazující, avšak psychol. kvalitativně odlišné stupně, jimiž jedinec v průběhu zrání v zákonitém sledu prochází). V.t. osobnost; teorie osobnosti.
