psychofarmaka
psychofarmaka [řec.], psychotropní látky - látky ovlivňující duševní (psychickou) činnost člověka. U nemocných mohou odstraňovat různé příznaky psychóz (neklid, halucinace, úzkost, napětí, depresi, manické stavy), aniž by narušovaly vědomí, schopnost myšlení a úsudku. U zdravých lidí mohou naopak přechodně příznaky psychické poruchy vyvolat. K p. patří látky ovlivňující psychickou integraci, úroveň afektivity (hněv, strach, smutek, lítost) a někdy také úroveň bdění. Hl. použití v psychiatrii. Nejsou to léky kauzální (neléčí zákl. příčiny duševních poruch), ale umožňují navázání kontaktu lékaře s nemocným, mohou odstranit nejtíživější příznaky choroby a umožnit další terapii. P. se používají jako pomocné léky i v jiných lék. oborech. Dělí se na: a) neuroleptika (neuroplegika, velké trankvilizéry), která silně zklidňují a odstraňují vtíravost halucinací a bludů; b) antidepresíva, která odstraňují chorobnou depresi; c) trankvilizéry (malé trankvilizéry a antifobika, tj. antianxiózní látky), které zklidňují a odstraňují pocit strachu a tísně; d) psychostimulancia (psychoanaleptika), která zvyšují aktivitu CNS; e) psychodyslepti ka (jednak halucinogeny, jednak dysforika). Halucinogeny mají hl. experimentální a toxikologický význam; dysforika se někdy používají k léčbě mánií. - Třídění a názvosloví p. není dosud ustálené.
