psychický jev
psychický jev, sdělitelný (i když ne vždyv uvědomovaný), popsatelný a ve formě zkušeno.sti zobecnitelný důsledek odrazu obj. a subj. reality v psychice jedince, promítající se ve svých důsledcich v různých významech a modifikacích zpětně do všech oblastí lidské činnosti a spol. praxe; kategorie psychické cinnosti clověka, tvořící dynamickou soucást komplexního psychického pohybu v rámci psychiky, vyznačující se urcitými klasifikovatelnými znaky. Aristoteles rozdělil psychické jevy podle vztahu subjektu k objektu na jevy poznávací (kognitivní) a snahové (konativní). V řec. filoz. se udržovaly kategorie logos (rozum) a étos ci patos ( ušlechtilý cit, cit). I. Kant a J. N. Teten.s ( 1 736-1807) rozšířili koncem 18.st. tuto klasifikaci na poznávání, citění a vůli, čemuž v podstatě odpovídá fenomenologická klasifikace p. j. na jevy poznávací, citové a snahové. H. Rohracher vychází z analýzy motivovaného chování organismu a rozlišuje psychické síly (pudy, zájmy, city, snahy) a psychické funkce (vnímání, paměť, myšlení), které jsou aktivizovány psychickými silami (tzv. postulát psychické síly, vystavený četným kritikám). C. Stumpf dělí psychické jevy na obsahy (jevy) a funkce (akty), přicemž v každém psychickém ob.sahu předpokládá způsob uvědomování obsahu (vjem, vzpomínka) a předmět uvědomovaného. Jiné schéma rozlišuje obsahové (vjemy, představy, myšlenky), citové a snahově volní stránky p. j. (zákl. modality prožívání promítané psychickou činností do struktury chování). S. L. Rubinštejn pokládá za zákl. děleni p. j. na intelektuální a afektivní procesy, přičemž afektivní procesy člení druhotně na snahy a city. Tím je naznačen vztah mezi p. j. a psychickým procesem, projevující se i v dalších kategorizacích p. j. (behavioristické kategorie percepce, motivace spojené s city a učení spojeného s řešením problémů, klasifikace psychických vlastností v teoriích osobnosti, mentalistické kategorie pozornosti a vůle). Třídění p. j. (psychických kategorií) vymezených psychologickou teorií dosud nejednoznačně je i přes nesporný vklad teorie systémů dosud nejednotné a poplatné teor. kontextu, v němž k němu dochází.
