psychické poruchy
psychické poruchy, souborné ozn. abnormalit v oblasti psychického (duševního) zdraví. P. p. mohou postihnout jednu psychickou funkci, několik soucasně, popř. osobnost jako celek. Nejčastěji se vyskytují jako nevyzrálost osobnosti, resp. jako nepřítomnost či úbytek (popř. zánik) určité psychické funkce. Podle průběhu se dělí na abnormální (patol.) reakce, procesy, vývoje a stavy. Podle příciny na endogenní, exogenní (reaktivní), popř. somatogenní (psychická porucha je druhotná, prvotní je tělesná porucha). Podle míry postižení integrity se p. p. dělí na neurózy, psychopatie a psychózy. Klasifikačních kritérií je více, mnohdy se překrývají. Dosud není vypracováno jednotné třídění p. p., neboť zatím neexistuje vyčerpávající teorie osobnosti navazující na příslušnou koncepci psychické normality. - Léčba p. p. je biologická a psychol., resp. kombinací obou. Nejdůl. biol. terapií je farmakoterapie a tzv. sokové léčby, např. inzulínové kóma, elektrošok. Psychol. lécbou p. p. je psychoterapie.
