psychická bariéra
psychická bariéra, psychická zábrana, znemožňující projevovat se v určitých situacích přirozeným, vnitřnímu stavu člověka odpovídajícím (spontánním) způsobem; více či méně normativní překážka vložená do psychické struktury jedince na zákl. individuální zkušenosti, spojené s nepříznivým hodnocením (sankcionováním) určitých projevů; konstitučně i situačně determinovaný faktor inhibující (brzdící, omezující, korigující) v určité oblasti (směru) psychickou činnost člověka v rámci jeho chování. Jako p. b. mohou působit některé sociální (spol.) normy, hodnotové orientace, psychické či psychopatol. dispozice (emocionální labilita, neurotické rysy, různé formy psychopatol. komplexů) ap. P. b. se běžně neprojevují (nejsou vyvinuty) u malých dětí, u osob trpících některými duševními poruchami (schizofrenie), u těžších stupňů oligofrenie a u déletrvajících (protrahovaných) intoxikačních stavů. Intenzita p. b. závisí především na osobnostních charakteristikách každého jedince.
