produktivní myšlení
produktivní myšlení [-tý-], podstatná část myšlení představující zobecněný a spol. zkušeností zprostředkovaný proces odrazu skutečnosti, který umožňuje proniknout od jevové stránky reality k její podstatě na bázi myšlenkových operací, ústících do myšlenkového artefaktu (vytvořeného pojmu, vyřešeného problému, um. či věd. díla); posloupnost myšlenkových transformací probíhajících za účasti procesů interiorizace a exteriorizace z počátečního (iniciačního, aktivujícího) stavu do konečného stavu myšlenkového produktu. V širším pojetí zahrnuje složku imaginace (fantazie, představivosti) a usuzování (chápání vztahů, řešení problémů), v užším pojetí je redukováno na soubor aktivit spojených s řešením určitého problému. Ve vývojové klasifikaci myšlení L. S. Vygotského (myšlení synkretické, komplexní, myšlení v empirických pojmech, pojmové myšlení ) se p. m. blíží nejvíce poslednímu stupni, tj. abstraktnímu myšlení se specifickými formami usuzování. P. m.je nadřazenou kategorií tvořivého myšlení, jež je v závislosti na charakteru interakce subjektu a objektu jednou z jeho modalit.
