princip estetický
princip estetický [-ty-], v estetice I. Kanta a jeho následovníků teorie o objektivním původu estetické libosti a zákl. významu estetična pro svět. názor. Kant rozvíjel tyto ideje ve své Kritice soudnosti; soudnost definoval jako schopnost chápat zvláštní jako obecné. Věci poskytují estetickou libost a jeví se krásné proto, že příroda, skutečnost sama má estetické kvality, je uměleckým dílem svého druhu. Živá příroda a umělecká tvorba se tak sbližují na zákl. principu účelnosti. Mladý Hegel soudil, že nejvyšší akt rozumu, jímž objímá celou skutečnost, je akt estetický a že pravda a dobro jsou spřízněny jen v kráse. Filozof musí mít právě tolik estetické síly jako básník. - Poklasický idealismus (např. T. Lipps) pak vykládal p. e. jednostranně psychologicky jako jednotu krásného a příjemného.
