pravěké umění

pravěké umění, začátky evr. p. u. spadají do období stř. paleolitu, kdy se objevují opracované kameny připomínající lidské nebo zvířecí postavy. Byly prováděny jednoduchou úpravou pazourků nebo křemenů do podob medvěda, mamuta a soba (hamburské kameny s retuší, kamenné plastiky z jeskyně Bizé se stopami pomalování manganem a červeným okrem; moustérien). Mladopaleolitické um., vyjadřující především vztah člověka ke zvířatům, rozvinuli již lidé soudobého typu Homo sapiens sapiens. Od zač. se vyskytují všechny druhy paleolitického um. - jeskynní malby, rytiny, kamenné a modelované reliéfy, lidské a zvířecí plastiky z kamene, hlíny, kosti a parohu. Pro st. období aurignacienu a gravettienu je charakteristické lineární pojetí, v solutrénu a zejm. v magdalénienu převažují mal. a plastické tendence přecházející v pozdním období opět k lineárnímu cítění. Kromě real. a naturalistického frankokantaberského stylu se rozšířilo, zvl. ve stř. a vých. Evropě, drobné um. schematicky stylizovaného až geometrizujícího pojetí, v němž mimo vyobrazení zvířat (jeskyně Pekárna) převládají ženské postavy s nadsazenými znaky plodnosti (Venuše), sošky 3,5-22 cm vysoké, v pískovci, vápenci, kosti či jantaru. V období mezolitu se od přelomu 9.-8.tisíciletí rozvíjelo um. skalních maleb v jv. Španělsku, jehož datování však není jisté; z již. Francie pocházejí červeně malované oblázky, jejichž lineární vzory měly symbolický význam. V pokročilejší maglemoské kult. (Dánsko) se objevují geom. i figurální motivy, jednoduché ozdoby a amulety a drobná zvířecí plastika. Z Reymarksgaardu a Jordløse (Dánsko) pocházejí schematické postavy ryté do kosti. Vývoj neolitického um. začal na Předním vých. - kamenné hlavy, plastiky lidí a zvířat (Ejnan, 9.tisíciletí), řezby a na lebkách modelované hlavy (Jericho, 7.tisíciletí), plastiky dokládající kult předků a Velké matky se zvířaty i ojedinělé nástěnné malby s mytol. a kultovními výjevy, ornamentem a zvířaty, např. s leopardy a býky (Çatal Hüyük). Podobně se rozvíjela i malbou a reliéfem zdobená keramika, často zoomorfních a antropomorfních tvarů. V Evropě neolitické umění reprezentují zejm. kamenné plastiky, předzemědělské kultury (Lepenski Vir u Železných vrat), monumentální hliněná plastika (Vinča), drobná plastika zvířat, sedících žen a symbolů plodnosti (hliněné, kostěné, kamenné idoly), jejichž vzory jsou pravděpodobně v anatolské a egejské oblasti. Kromě schematických plastik se objevují i expresívní sošky muže se srpem a sedícího zamyšleného muže (Cernavodă). Modelová plastika zachycuje trojrozměrné objekty, chaty, krby a oltáře (Bylany). Nositelem výtv. projevu je keramika s převládající geom. abstraktní výzdobou (bod, linie, kruh, spirála, voluta, meandr, páska, vlnovka), naturalistické motivy jsou vzácné. Nejasný je pův. a význam spirály, která v některých oblastech chybí; část ornamentů snad vznikla degradací symbolů. Malovaná keramika využívala bílých, červených a hnědých až černých barev. Formální dokonalostí vyniká keramika kultur Mariţa, Gumelniţa, Petreşti a Cucuteni-Tripolje (Rumunsko). V evr. eneolitu se rozpadla dosud jednotná výtv. kritéria, omezila se mnohotvárnost plastické tvorby z hlíny a převládly geom. postupy. Celková ztráta plastického cítění se projevuje v nedokonalých zoomorfních a antropomorfních nádobách, modelová plastika je obohacena motivem vozu (kultovní vozík s dvojicí býků, Radošiná). Akcentuje se volná plastika - ploché idoly se stereotypní rytou výzdobou, objevují se nové formy kultovních nádob v souvislosti s rozvojem solárnich kultů (dvojdílné mísy). Nové materiály (měď, zlato) a geom. zpracování kovových předmětů zpětně ovlivnily keramiku směrem ke schematismu. Současně začínaly monumentální stavby a urbanismus. Na skalních malbách neolitu a eneolitu převažují stylizované lidské postavy, zvířata a symbolické znaky. Současně se rozvíjel i západoevr. megalitický okruh časově a lokálně odlišných forem, přetrvávající až do doby bronzové. Je charakterizován pohřby v kamenných hrobkách a monumentálními kultovními místy. Ve Francii převládají galeriové hroby, v sev. Německu a Skandinávii dolmeny a chodbovité hrobky s kruhovou komorou připomínající středomořské tholoi. V Bretani tvoří kultovní místa řady menhirů (Carnac, Kermario, Kerlescan), v Anglii kruhové dispozice tří koncentrických kružnic tvořených řadami trilitů, připomínající vzdáleně chrámy na Maltě (Stonehenge, Avebury); jejich pův. a smysl není znám. Výzdoba zahrnuje figurální reliéfy, v hrobkách sluneční symboly (soustředné kružnice, kolo). Z období pozdního eneolitu se vyvíjely kult. doby bronzové. V mimoevropských oblastech vyniká zvířecí plastika raně bronzových kultur Anatólie (Alaça Hüyük) a severočín. oblasti, podmiňující vznik zvěrných stylů nomádských etnik eurasijských stepí. Pod vlivem civilizací Předního vých. se rozvíjelo egejské um., ovlivňující koncem raně bronzové doby rozvoj bohatého dekorativního stylu karpatské kotliny (rytá inkrustovaná výzdoba nebo plastické dotváření keramiky, opevněné osady m. charakteru otomanské kult.). Období st. doby bronzové je charakterizováno schematizací ženských plastik, omezením barevnosti kompozice a ornamentu a celkovou tendencí ke geometrizaci (idoly). Byly zaváděny nové typy a varianty kovových výrobků specializovaných řemeslnických dílen (dýky, nože, jehlice) a konstituovalo se um. řemeslo. Objevují se tzv. knížecí pohřby s bohatou výbavou (spony, přívěsky, šperky), ve stř. době bronzové dlouhé meče, tordované jehlice a náramky s pečetítkovými hlavicemi, bohatě zdobené prsteny a nánožní kruhy, hliněné oltáře se zvířecími oběťmi. V ryté keramice převládá trojúhelník a klikatka (zalamovaná vlnovka). Typickým projevem sev. Evropy je výrazná ornamentika - kruhy, spirály a jejich kombinace. Rozvoj kultu (nahrazování vegetativních kultů solárními) dokládají např. kultovní nástroje (lury), soubory nádob na pití, vozíky (Milavče) a výzdoba zbraní (dýka s rytou složitou solární symbolikou, Barca). V ml. době bronzové se objevil smysl pro plastičnost a kombinační schopnosti u spon různých typů, jejichž formální podoba se komplikovala a postupně získávaly charakter šperku (jedno- a dvoudílné zápony, složité závěsky), celkově převažují abstrahující tendence. Rozvíjela se opět výroba skleněných perel, symbolický význam získávaly drobné figurky ptáků (labuť, kachna). V bojovnické výbavě se objevuje štít, pancíř a bojový vůz (Plzeň, Čaka, bišovce okr. Košice-vidiek). Prvním celoevr. um. stylem je halštatský styl přechodu mezi dobou bronzovou a železnou. Vyrůstal z domácích kořenů (vztahy geom. ornamentu ke kult. popelnicových polí), je přísně geom. charakteru s převládajícími lineárními pravoúhlými prvky, jako součást širší tendence geom. slohů rozšířených od Mezopo támie a Předního vých. po celé Evropě. Záp. okruh halštatského stylu byl ovlivňován kult. villanovskou a etruským um., vých. okruh řec. geom. stylem, trácko-kimmerijským um. a zvěrným stylem pontské oblasti (zvl. skytským uměním). Při zobrazení lidských a zvířecích postav převládala ornamentální schémata (figurky býků, koní zdobící kultovní i profánní předměty) symetrického charakteru, symbolika obohacuje zejm. solární motivy. Rozšiřovaly se tvary spon (spirálovité, obloukové, loďkovité, terčovité), vedle dýk se početněji objevily dlouhé meče se zdobenými litými nebo dřevěnými jílci, bronzová zbroj a přilby, bronzové nádoby (cisty, situly) s narativními výjevy v tepaném reliéfu. Zdobené koňské postroje a čtyřkolové vozy kultovního i užitkového charakteru. Keramiku reprezentují velké urny, měsíční idoly, arch. a urbanismus etážovité mohylovité tzv. knížecí hrobky s četnými importy a opevněná sídliště se středomořskými prvky (Heuneburg). První osobitý stylově stabilizovaný výtv. projev severně od Alp vytvořili Keltové v rámci laténské kult. ml. doby železné. Laténský styl inspirovaný středomořskými kult. okruhy se rozšířil zejm. v oblasti vlivu keltských etnik, podobně jako v jv. Evropě trácké um., ovlivněné řec., orient. a eurasijskými prvky. Záp. od Rýna navazuje na laténský styl provinciální řím. um., na sever od Dunaje převládá kult. germánských kmenů charakterizovaná renes. halštatských výtv. tradic, přežívajících sev. od oblasti keltského vlivu. Typické je omezení figurativního projevu, užité um. se omezuje na spony a zbraně, roste význam středomořských a provinciálních importů (nádoby, toaletní potřeby, zrcadla, sklo, keramika - terra sigillata). Výraznější výtv. projev se uplatňuje až v období stěhování nár. pod vlivem pozdně řím. um. řemesla, ve vých. oblastech s patrnými prvky kult. nomádských etnik (Sarmaté, Hunové, Avaři, Protobulhaři). Řemeslo se soustředilo především na šperk s výraznými optickými efekty (barevné emaily, drahé kameny) v návaznosti na některé laténské tech. Vývoj vyústil na severu ve vikinské a inzulární um., ve vých. a stř. Evropě v um. raně feudálních států.