prach
prach 1. tech. jemné tuhé částečky minerálního nebo org. pův. P. se vznáší v ovzduší, usazuje se na povrchu předmětů, znečišťuje životní prostředí. Rychlost usazování p. závisí zejm. na velikosti částic. Jemné částice se neusazují a zůstávají rozptýleny ve vzduchu jako aerosoly. Zvýšené množsví p. v ovzduší ohrožuje živé organismy, zvl. rostl., a omezuje sluneční záření dopadající na povrch Země; 2. geol. viz silt; 3. zeměd. zrnitostní kategorie (frakce) minerálních půdních částic velikosti 0,001-0,05 mm. Rozděluje se na p. jemný, stř. a hrubý. Hrubý prach ovlivňuje příznivě fyzikální vlastnosti hlinitých půd, větší obsah jemného a střední prach je naopak zhoršuje.
