pozornost
pozornost, aktivní zaměření subjektu na určitý objekt, který je v dané situaci obzvlášť jasně a přesně uvědomován; zaměřený a soustředěný aspekt vědomí zahrnující systém orientačních a regulačních aktivit jedince; aktuální stupeň aktivity psychických funkcí ovlivňovaných psychickými silami (pudy, city, vůlí), na němž závisí kvalita i kvantita obsahů vědomí; selektivní (výběrový) faktor vnímání, vyvolávající posílení jednoho systému činností na úkor útlumu systémů konkurujících. P. je psychický proces chápaný nejčastěji jako faktor zaměřenosti (přesněji zaměření) vědomí na objekty smyslové (senzorická, percepční p.), mentální (myšlenková p.) či představové (představová p.), jako faktor obecně totožný s určitým stupněm vědomí, jako org. složka vnímání či motivace vnímání, jako faktor totožný s vědomím "já" nebo jako doprovodný proces psychické aktivity (výslednice zájmu). Důl. znakem p. je její dvojstrannost: p. je jednak spontánně vyvolávána a ovlivňována vlastnostmi působících podnětů (pasívní, bezděčná, neúmyslná p., související se spontánními orientačními aktivitami), jednak je aktivním stavem vyhledávání určitých podnětů (aktivní, úmyslná p. jako předstupeň volní aktivity). Zaměřenost p., umožňující vyhledávání subj. význ. podnětů v komplexním podnětovém poli, je způsobována vnitřními (potřeby, zájmy, ideály) i vnějšími (síla a rozsah působícího podnětu, jeho přetržitost, novost, změna) faktory. Všeobecnou fyziol. podmínkou p. je optimální vzrušivost korových buněk v bdělém stavu, umožňující vznik procesu centrální excitace a inhibice, relací mezi vnějšími a vnitřními útlumy i vznik dominanty (vznik zaměření jako prvotní formy p. a zárodek volního úsilí). Zákl. vlastnostmi p. jsou oscilace (neustálé kolísání, změna intenzity p. v dial. jednotě přetržitosti a nepřetržitosti, působící na prožívání; větší výkyvy p., rušící její kontinuitu, se ozn. jako fluktuace p.), distribuce (rozdělování p. mezi více podnětů nebo činností), rozsah (extenzita p., daná množstvím registrovaných podnětů), koncentrace (intenzita p., projevující se zejm. jasností a zřetelností psychických obsahů, charakterizovaná vztahem nepřímé úměrnosti k extenzitě p. a doprovázená psychickým napětím) a stálost v čase. V.t. dominanta; zaměřenost.
