polské výtvarné umění
polské výtvarné umění, rozvíjelo se od 9.st. (rotundy ve Wislici a na Wawelu, palác ve Vratislavi), v předrom. a rom. období dominovala arch. a arch. plastika (hnězdenská katedrála s reliéfními bronzovými dveřmi, plastiky kostela sv. Maří Magdalény ve Vratislavi), um. řemeslo, nástěnná a knižní malba. Před pol. 13.st. byla cisterciáky do země přinesena got. arch. - vznikaly baziliky, katedrály (Vratislav, Poznaň), síňové kostely (Toruň, Gdaňsk) a dvoulodí (Wislica); variantou pobaltské got. je tzv. krakovský styl (katedrála ve Wawelu) upouštějící od vnějšího opěrného systému. Z profánní architektury jsou důležitá hlavně opevnění a hrady. Na severu země převládala cihlová arch., vznikla i originální dřevěná arch. Pro pozdní got. jsou charakteristické síťové klenby (Panna Marie v Gdaňsku) a reprezentativní radnice (Vratislav). Soch. tvorba se soustřeďovala na arch. a náhrobní plastiku (král. náhrobky na Wawelu, piastovské ve Vratislavi). Ve Slezsku vznikal v 2.pol. 14.st. zvl. typ usměvavých madon na lvech a skupina krásných madon a piet, v nichž je patrný č. vliv. Soch. tvorba vrcholila v 15.st. nadživotními kalváriemi ze Slezska a pozdně got. dílem V. Stosse (Stwosze). Významná je i desková, nástěnná (Hnězdno, Lond) a knižní malba, v níž se projevují i vlivy č., fr. a později něm. Od zač. 16.st. se uplatňovaly renes. formy v arch. (kaple a palác s arkádovým nádvořím na Wawelu, pohřební kaple při katedrálách), vytvářené it. mistry. Vysoké úrovně dosahovala arch. městská a fortifikační (radnice v Poznani, domy kupeckých bratrstev ), budovaly se též venkovské zámky. Rozvíjela se hl. náhrobní plastika (sochař J. Michałowicz), knižní malba (Mistr Kodexu Behema) a um. řemeslo (krakovské zlatnické práce). Od zač.17.st. se v p. v. u. uplatňoval fr. klasicizující barok, zejm. v arch. (přestavba král. paláce ve Varšavě), ve Slezsku a později i ve vých. částech země (Lvov) nabývala barokní arch. vlivem č. a rak. um. dynamičtější podoby (Krzeszów); rozvíjelo se mal. (nástěnná výzdoba paláce ve Wilanowě, slezská mal. škola), soch. a užité umění (hlavně gobelíny a keramika). Od pol. 18.st. převažovaly fr. klasicistní vlivy hl. v portrétním mal. a v arch., kde se mísily i s vlivy saského rokoka (varšavské paláce). V 19.st. měla vůdčí úlohu malba, hl. goyovská tvorba P. Michalowského a na ni navazující monumentální patetický, historizující projev J. Matejky a A. Grottgera (1837-1867). Témata oslavy nár. minulosti a kult. svébytnosti (A. Mickiewicz) prostupovala i soch. tvorbu (M. Guyski, 1830-1893, A. Kurzawa, 1833-1898). Evr. dosah mělo hnutí Mladého Polska, reprezentované hl. malíři S. Wyspianským, J. Mehofferem a J. Malczewským; jím vyvrcholila v p. v. u. snaha po obnovení pol. státu i demonstrace charakterových rysů národa. Koncem 19.st. byly zpracovávány podněty moderních evr. um. směrů - impresionismu (J. Stanisławski), symbolismu aj.; význ. tvůrčí osobností se stal sochař X. Dunikowski, s formálními experimenty přišli W. Wojtkiewicz a S. Witkiewicz (Witkacy). Arch. 20.století se vyrovnávala s moderními tendencemi - zpočátku se secesí, později propagovala důsledný konstruktivismus, k němuž se (v podobě funkčního konstruktivismu) opět vrátila koncem 50.let (výstavba centra Varšavy, Katowic, univ. komplexu v Krakově). Význ. je i rozvoj poválečného urbanismu (komplexy Nowa Huta, Nowe Tychy ve Varšavě), spojený s rekonstrukcí památek (Wawel). Soch. se vyrovnávalo s moderními směry, v 60.letech vyústilo hl. do nefigurativní nebo expresívní tvorby (A. Smolana, *1921, J. Berés, *1930). Význ. je i klasicizující proud a monumentální plastika věnovaná hl. osvob. boji (pomník na Grunwaldském poli, pomník Varšavských hrdinů). Mal. se zpočátku vyrovnávalo s naturalismem a postimpresionistickým kolorismem, později vznikla řada avantgardních skupin, na něž navázalo i poválečné abstraktní um. Od 60.let převažuje figurativní projev tíhnoucí na jedné straně k expresívnímu pojetí a k vyrovnání se soudobými um. tendencemi - např. pop-artem, happeningem (H. Stazewski, J. Lebensztejn, *1930), na druhé straně programově rozvíjející tradici real. um. (J. Krawczyk, *1921). Uspěšná je volná a knižní graf. a plakát.
