polarizační hranol
polarizační hranol, opt . hranol k získání polarizovaného světla. P. h. se skládají ze dvou vybroušených hranolů z monokrystalů (nejčastěji z islandského vápence), které umožňují získat jeden (jednopaprskový p. h.) nebo dva (dvojpaprskový p. h.) svazky lineárně polarizovaného světla. Z jednopaprskových p. h. je nejznámější nikol, u kterého dochází k rozdělení řádného a mimořádného paprsku na vrstvě kanadského balzámu, a Foucaultův p. h., kde hranoly jsou oddělené vzduchovou vrstvou. Nejznámější dvoupaprskový p. h. jsou Rochův a Wollastonův p. h. V.t. polarizátor.
