pokrokové hnutí
pokrokové hnutí, pokrokářské hnutí, pokrokářství - ideové a polit. hnutí č. studentské i děl. mládeže v 1.pol. 90. let 19.st. Vystupovalo s radikální kritikou dobových č. spol. a polit. poměrů, ostře odmítalo polit. postup staroč. strany a podporovalo radikální křídlo mladoč. strany, požadovalo důslednou opozici vůči rak. vládě a habsburské dyn., samostatnou č. zahr. politiku a uskutečnění č. hist. státního práva tj. vytvoření samostatného č. státu v rámci rak.-uh. monarchie, spojeného s celkem říše pouze svazkem personální unie. Tyto postoje současně spojovalo s požadavkem široké politické demokratizace a sociálních reforem, s antiklerikalismem i s úsilím o povznesení č. nár. kultury na evr. úroveň. K nejvýzn. představitelům hnutí patřili bratři Antonín a Alois Hajnové, A. Čížek, A. Rašín, K. St. Sokol a A. P. Veselý. P. h. vyvrcholilo v září 1893 bouřlivými protivládními demonstracemi v Praze, jež měly za následek vyhlášení výjimečného stavu nad Prahou a perzekuci hnutí, vrcholící odsouzením řady jeho vůdců v procesu s tzv. Omladinou (únor 1894) k mnoha letům vězení (amnestováni koncem 1895). Ve 2.pol. 90.let se třídně, polit. a ideově značně nesourodé hnutí postupně rozštěpilo na několik směrů: levice (reprezentovaná zejm. F. Soukupem, F. Modráčkem a F. V. Krejčím), zdůrazňující sociálně reformní snahy p. h., splynula 1897 se sociální demokracií; střed (v čele s Ant. Hajnem a A. Čížkem), rozvíjející pův. program p. h. v jeho celku a usilující o získání dělnictva pro nár. osvob. zápas, ustavil 1897 Radikálně pokrokovou stranu; pravice (A. Rašín, J. Třebický, J. Preiss), zdůrazňující radikálně nacionalistický prvek pokrokářského programu založila 1899 Radikálně státoprávní stranu.
