pojivo

pojivo, pojidlo - 1. vazná látka spojující částice jiné hmoty v celek; 2. stav . látka přecházející za určitých podmínek ze stavu vazkého nebo plastického v pevnou a tvrdou hmotu, přičemž spojuje a stmeluje hmoty, s nimiž se stýká, v pevný celek; např. maltoviny (cement, vápno), lepy a tmely. P. jsou vzdušná, tvrdnou-li jen na vzduchu (vzdušné vápno, sádra), nebo hydraulická, tvrdnou-li i pod vodou, popř. po část. zatvrdnutí na vzduchu (hydraulické vápno, cement). P. mohou být org. i neorg., tuhá (dextrin, cement) nebo kapalná (vodní sklo); 3. nátěrová tech. bezbarvá filmotvorná složka nátěrových hmot, která udržuje pigmenty a plniva v homogenní směsi a po vyschnutí vytvoří souvislý nátěrový film. Jako p. se používají fermeže, laky, syntetické a přír. pryskyřice, popř. jejich emulze; 4. hut . složka slévárenských formovacích směsí, která dodává směsi plastičnost. P. jsou anorg. (jíly, bentonit) a org., na bázi olejů nebo syntetických pryskyřic; 5. památková péče prostředek lepivých vlastností, který spojuje nahrazující hmotu s pův. hmotou památky. V malířství lepivá tekutina, s níž je utřeno práškové barvivo a která zároveň přilne k podložce (olej, vosk, pryskyřice, klih, kasein, arabská guma). V kamenosochařství pojicí prostředek stmelující drcený kámen v doplňující hmotu. V.t. plombování; 6. text . adhezíva látky schopné vázat navzájem povrchy tuhých látek (vláken) adhezními a kohezními silami. Jejich zákl. složkou je polymer ve formě např. roztoku, disperze, prášku, fólie, vláken; 7. biol. viz pojivová tkáň.