pohyb
pohyb 1. filoz . nejdůl. atribut a způsob existence hmoty. Zahrnuje všechny procesy probíhající v přírodě a spol. V nejobecnější podobě je p. změna vůbec, to jest každé vzájemné působení materiálních objektů. Neexistuje hmota bez p., stejně jako neexistuje p. bez hmoty. P. je absolutní, zatímco každý klid je relativní a tvoří jeden z momentů p. Každý p. v sobě zahrnuje vzájemné působení různých forem p. a jejich vzájemné přeměny. Tyto formy neexistují izolovaně, nýbrž za určitých přesně daných podmínek jedna forma přechází v druhou. Za zákl. formy p. z hlediska mater. dial. lze považovat fyz., chem., geol., biol. a spol. pohyb; 2. fyz. změna polohy tělesa vzhledem k jinému tělesu tvořícímu vztažnou (referenční) soustavu, která se považuje za klidovou. P. se dělí podle tvaru dráhy na přímočaré a křivočaré, podle rychlosti na rovnoměrné a nerovnoměrné. V.t. Brownův pohyb; harmonický pohyb; periodický pohyb; rotace; translace; 3. zool . lokomoce, schopnost živočichů přemisťovat se z místa na místo, a to prouděním protoplazmy u prvoků, např. u měňavky, nebo stahem svalů u většiny živočichů. Podle prostředí, v němž se p. uskutečňuje, se rozeznává hl. běh (chůze), plazení, plavání a let. Charakteristický sled rytmických pohybů končetin se nazývá lokomoční schéma; může se lišit při různých druzích p., např. u savců při kroku, cvalu a trysku; 4. demografie p. obyvatelstva viz měna obyvatelstva.
