poezie
poezie [fr.< řec.], jeden ze tří zákl. typů literatury (vedle prózy a dramatu); zákl. znakem p. je veršovaná vázaná řeč. Od nejst. dob byla p. považována za lit. umění v pravém smyslu slova, uplatňovala se tedy ve všech zákl. lit. druzích: v epice, lyrice i dramatu. Od období romant. se p. stávala postupně um. formou lyrických a lyrickoepických žánrů (epos, óda, elegie), v souč. době využívá p. starší i nové bás. žánry, formy a strofické útvary. Proti próze má p. výhodu v tom, že může bezprostředněji reagovat na aktuální problémy. Verš může vyjádřit co nejkomplexněji subj. básníkův vztah k zobrazované skutečnosti, celý jeho vnitřní citový i intelektuální život, jeho duševní stavy. V dějinách liter. je p. členěna podle různých hledisek, např. podle obsahu (p. arkadická, anakreontská, galantní), tvůrců a literatur (trubadúrská, antická, renesanční), směrů a škol (romantická, klasicistická, parnasistická, surrealistická). V antice byla p. původně spjata se zpěvem (dokladem může být lat. výraz carmen shodný pro báseň i píseň); v přeneseném smyslu se jako p. označují est. hodnoty nějakého životního jevu, které odkrývá um. dílo (p. práce, lásky, boje).
