požehnání
požehnání, 1. příznívá situace nebo prospěch (její práce učitelky je pro děti p.); přání příznívých okolností, příp. udělení souhlasu (p. k sňatku); v náb. přání božího požehnání; odtud sloveso požehnat, příp. žehnat; 2. magicko-náb. úkon plnící v různých kult. a hist. dobách různé funkce. Ve starověkých kult. Předního východu představovalo p. magicky osvojenou životní sílu, zaručující člověku životní úspěch. V žid. náb. kultu bylo p. symbolem daru či nadání pocházejícího od boha. V kř. církvích liturgií stanovená prosebná modlitba za osoby (požehnání) či věci (žehnání), kterou vyslovuje zplnomocněný zástupce církve (kněz), aby těmto osobám, věcem nebo jejich uživatelům vyprosil boží ochranu. Nejst. doklady takového žehnání pocházejí z 2.st. (žehnání křestní vody, potravin).
