plod
plod 1. bot. lat. fructus orgán vyšších rostlin vzniklý po oplození ze semeníku; někdy se na jeho vzniku podílejí i jiné části květu, např. češule. Obsahuje jedno nebo více semen, která chrání před nepříznivými vlivy prostředí a často napomáhá k jejich šíření. P. rostlin mají různý tvar i stavbu, např. lusk, oříšek, bobule, malvice; 2. biol. fetus, foetus - u živočichů zárodek vyvíjející se v děloze matky od doby, kdy je ukončena stavba orgánů (organogeneze) a jsou na něm vyznačené charakteristické znaky druhové příslušnosti. U koní a skotu je to koncem druhého, u prasat koncem prvního měsíce březosti samice, u ostatních zvířat koncem první třetiny březosti. Plodový vývoj navazuje na vývoj embryonální a končí porodem. - U člověka se jako p. označuje vyvíjející se jedinec od počátku třetího lunárního měsíce (lunární měsíc, 28 dní) do porodu. Fetální období vývoje lidského plodu charakterizuje zejména morfolog. a funkční vývoj orgánových soustav a jejich intenzívní růst.
