placenta
placenta [lat.] 1. zool. plodový koláč, plodové lůžko - orgán samic většiny savců sloužící k látkové výměně mezi vyvíjejícím se plodem v děloze a matkou. Vyvíjí se u všech živorodých savců kromě některých vačnatců; je vytvořen i u živorodých ryb, obojživelníků a plazů, jejichž zárodky se vyvíjejí v těle matek. Pouze u ptáků p. není vytvořena. - U člověka přídatný embryonální orgán sloužící výživě plodu. Zajišťuje od 4. týdne vývoje výměnu látek a plynů mezi krví matky a krví zárodku a plodu. Kromě metabolických a transportních funkcí má p. i funkce endokrinní (produkuje progesteron, estrogeny, choriongonadotropin, lidský placentární laktogen, lidský choriový tyreotropin). Vzntká vrůstáním choriových klků do zbujelé děložní sliznice. Na konci těhotenství je p. 15-20 cm velký, oválný nebo kruhový útvar o hm. 500-600 gramů; 2. bot. u rostlin viz semenice.
