pedagogická psychologie
pedagogická psychologie, aplikovaná vědní disciplína zkoumající psychol. jevy, které vznikají jako důsledky faktorů působících na osobnost jednotlivce v průběhu procesu vzdělávání i na strukturu vlastního vyučovacího procesu; v širším slova smyslu psychol. výchovného a vzdělávacího procesu ve věkovém rozsahu od časného dětství do stáří, využívající příslušných teorií, poznatků a metod ke zkoumání pedag. procesu v jeho dílčích aspektech, k ověřování účinnosti pedag. postupů a zvyšování jejich efektivity (zkoumání motivace jednotlivců k učení, vztahů mezi pedagogy a žáky, individuálních rozdílů mezi členy kolektivu). V užším slova smyslu využití psychol. metod ve výchově a vzdělávání dětí předškolního věku. - P. p., za jejíhož předchůdce a zakl. je pokládán J. F. Herbart, se zformovala na přelomu 19. a 20.st., i když snahy o systematizaci psychol. poznatků v pedag. praxi se projevovaly již dříve. P. p. je zaměřena na problematiku učení (optimalizace a racionalizace učebního procesu na zákl. využití poznatků teorií učení), na psychol. otázky výchovy a vyučování, osobnost učitele, interpersonální (mezilidské) vztahy ve výchovně vzdělávacím procesu, na otázky diagnostiky v pedag.-psychol. poradenství a na problémy vzdělávání a výchovy dospělých. V rámci p. p. se řeší teor. i praktické otázky školní zralosti dětí při nástupu do školy, problematika adaptace dětí vyžadujících individuální či zvl. péči, otázky související s profesionální orientací žáků před odchodem ze zákl. školy i některé otázky spadající do oblasti speciální pedagogiky a defektologie. Svým zaměřením tvoří p. p. součást pracovní orientace pedag.-psychol. poraden.
