patristika
patristika [-ty-, lat.], souhrn teol., filoz. a politickosociol. učení kř. myslitelů 2.-8.st. (tzv. círk. Otců). P. je charakteristická skloubením kř. tradice s ant. filoz., zejm. platonismem. V prvním období (2.-3.st.) počátky fragmentárního filoz. zdůvodňování kř. učení tzv. apologetů (Tertullianus, Kliment Alexandrijský, †214, Origenes). Ve 4. až 5.st. dochází k systematizaci círk. doktrín (Basileios Veliký, Řehoř z Nyssy, Řehoř Naziánský, Augustin), v 6.st. začíná stabilizace dogmat a tvoří se jediná teologie (Boëthius, Leontinos z Byzance, 485-534).
